Keyboard ALT + g to toggle grid overlay
V současné době, kdy lidé musí zůstávat doma a udržovat si odstup od ostatních, ohromně vzrostla poptávka po zábavě. Lidé po celém světě najednou nemají co na práci, a tak hledají nové příběhy či žánry a poutavější volnočasové aktivity. Mnohokrát oceněné animované studio LAIKA vyniká svou úchvatnou filmovou produkcí a jedinečností svých ručně vyráběných loutek. Společnost pomocí pokročilých technologií, které prolínají skutečný a digitální svět, zlepšuje koordinaci produkce, do níž se zapojují stovky umělců a která vyžaduje tisíce snímků či složité plánování na několik let dopředu.
Většina animačních studií se dnes zcela spoléhá na digitální vizuální efekty a využívá software od zkušební produkce až po navrhování, rigování či animování postav. Studio LAIKA sídlící daleko od Hollywoodu – v oregonském Portlandu – proslulo svými stop-motion animacemi s propracovanými ručně vyráběnými loutkami. V širokou známost vešlo filmy Hledá se Yetti, Kubo a kouzelný meč, Škatuláci, Norman a duchové nebo Koralína a svět za tajnými dveřmi, které byly nominovány na Oscara.
„Stop-motion je jednou z nejranějších technik filmování,“ říká Steve Emerson, vedoucí pro vizuální efekty ve studiu LAIKA. „Používá reálné scény a opravdové loutky, s nimiž animátoři na jednotlivých snímcích pohybují s mistrným důvtipem. A všechno se natáčí na kameru.“ Sekvenčním přehráváním stop-motion snímků vznikají animované filmy takové kvality, jaká je digitálním animováním těžko dosažitelná.
„Jde o jedinečnou uměleckou tvorbu, která je zároveň velmi technicky a neuvěřitelně časově náročná,“ říká Emerson. „Každý snímek vyžaduje spoustu přemýšlení a úsilí. Proto do naší produkce začleňujeme i počítačově generovaný obraz. Koneckonců, chceme využívat to nejlepší, co nám oba světy nabízejí.“
Základ produkce představují loutky. „Každou postavu nejdřív ve 2D podobě nakreslíme na papír,“ říká Emerson. Poté je pomocí aplikace Maya převedena do digitální podoby. „Jakmile ji schválí režisér, předáme ji týmu, který sestavuje vnitřní armaturu či kostru loutky, jež animátorům umožňuje pohybovat postavou na jednotlivých snímcích. V naší knihovně v aplikaci Inventor si najdou modulární součásti, které budou potřebovat k sestavení kloubů dané armatury, případně si vytvoří součásti podle vlastních požadavků.
„Spousta armatur je koneckonců tvořená kombinací modulárních dílů a komponent na míru,“ pokračuje Emerson. „Někdo pak jednotlivé součásti armatury složí dohromady a zasune je do přiléhavého silikonového těla loutky, které uvidí diváci.“ Výroba loutky od chvíle, kdy režisér schválí její digitální návrh, až do chvíle, kdy bude připravená k natáčení, dohromady zabere kolem devíti měsíců.
Počínaje filmem Koralína a svět za tajnými dveřmi z roku 2009 začalo studio LAIKA vyrábět obličejové výrazy postav pomocí 3D tisku. Jednotlivé obličejové výrazy jsou nasazovány loutkám jeden po druhém a oživují tak postavy v průběhu stop-motion animace. „Pomocí aplikace Maya vytváříme tisíce obličejových výrazů,“ říká Emerson. „Když naši animátoři dokončí rekvizitu, jednoduše ji vytisknou a neprovádějí žádné rendrování.“ A když je potřeba nový obličejový výraz, animátoři si ho našimi speciálními postupy dokážou vyrobit za den. Pro film Hledá se Yetti z roku 2019 vytvořilo studio LAIKA pomocí 3D tisku více než 100 000 jedinečných výrazů obličeje.
Tým pro vizuální efekty vedle ručně vyráběných a neuvěřitelně detailních loutek či scén vytvořil i postavy a scény virtuální. Ty jsou navržené tak, aby se ručně vyrobeným loutkám a scénám podobaly jako vejce vejci, a tým na jejich tvorbě spolupracuje s tvůrci fyzických rekvizit. „Počítačově generovaný obraz nám umožňuje překonávat omezení fyzického světa a kombinujeme ho se stop-motion animacemi tak, aby naše filmy neztrácely na jedinečnosti a estetickém dojmu,“ říká Emerson.
„Jakmile je sepsaný koncept scénáře, sestavíme vizuální scénář a sekvence animovaných snímků, vytvoříme digitální i fyzické rekvizity a posléze natočíme záběr s fyzickými rekvizitami na scéně,“ říká Emerson. „Pak obvykle přidáme digitální prvky a nakonec sestavíme celý záběr digitálně.“ Tým studia LAIKA u každého filmového prvku pečlivě posuzuje, zda má být vytvořen digitálně, nebo ručně. Při tomto především uměleckém rozhodování vychází z potřeb filmového příběhu.
Studio LAIKA si za dobu své existence vytvořilo soubor pravidel o tom, co má být skutečné, a co virtuální: „Pokud jde o hlavní nebo hovořící postavu, loutka bude prakticky vždy vyrobená ručně,“ říká Emerson. „Ale jakmile jde o něco, co je mimo bezprostřední scénu, co nesouvisí s hereckým výkonem hrdiny nebo co se netýká postavy jsoucí středobodem záběru, už tak jednoduché rozhodování nemáme. Přesto toho chceme natočit na kameru co nejvíc. Děláme to až do chvíle, kdy nám začnou docházet prostředky a kdy už skoro narušujeme původní představu scénáristy a režiséra. A právě v tuto chvíli vstupuji do celého procesu já, abych posoudil možnosti uplatnění vizuálních efektů.“
Pro studio LAIKA, v jehož filmové tvorbě se prolínají fyzické a digitální prvky, představuje každá produkce rozsáhlý a složitý několikaletý proces, do něhož jsou zapojeny stovky umělců a při němž jsou natočeny tisíce záběrů. Aby něco takového šlo zvládnout, je třeba spousta koordinace. „Proto používáme aplikaci Shotgun (angličtina),“ říká Emerson. „Shotgun jsme zavedli po Koralíně a opravdu nechápu, jak jsme bez něj mohli existovat. Nejdřív jsme používali korkové nástěnky se 3 krát 5 kartami, Microsoft Project, excelové tabulky nebo různé harmonogramy. Informace prostě byly všude možně. Aplikace Shotgun ale to všechno změnila.“
Studio LAIKA pomocí aplikace Shotgun sestavilo efektivní produkční postupy, sleduje digitální i fyzickou tvorbu tisíců filmových prvků od maličkých rekvizit až po celé jejich soubory a koordinuje veškerou činnost všech zainteresovaných lidí. Studio také začalo nasazovat generativní plánování v aplikaci Shotgun, které pomocí strojového učení generuje a testuje varianty plánování na základě potřeb produkce. „Vygenerované plány jsou vysoce optimalizované, takže neplýtvají ničím časem,“ říká Emerson. Tým studia při přípravě natáčení dalšího filmu během několika minut pomocí generativního plánování vytvořil optimalizovaný plán pro 60 různých osob, který sestává z 12 000 úkonů.
Emerson také předvídá, že nové technologie, jako je umělá inteligence (AI), pomohou studiu LAIKA s ještě větším prolínáním fyzických a digitálních aspektů produkce. „K tomu, abychom dosáhli naprosto přesného pohybu loutek, používáme někdy dost šílené rigy,“ tvrdí. „Chceme, aby počítače dokázaly samy rozpoznat závěs loutky, abychom ho při postprodukci mohli vymazat a efektivně přemalovat. Myslím, že to je ta správná cesta. Cílem je eliminovat úkony, které umělci zrovna nemají v lásce.“
Rozšířená realita (AR) je dalším nástrojem, který pomáhá posouvat hranice. „Při tvorbě stop-motion animací nemáme nikdy dostatek loutek či scén k natáčení,“ říká Emerson. Jelikož je produkce filmu omezená určitými termíny, „často musíme natáčet záběry se zeleným pozadím. Rozšířená realita umožňuje digitálně vytvořit scénu, umístit do ní loutku a následně odstranit zelené pozadí a ukázat režisérovi, jak bude vypadat kompozice záběru. Tato technologie by mohla zásadně změnit filmování.“
A zatímco studio LAIKA plánuje produkci dalších filmů, jeho tým se neustále snaží kreativně zvedat pomyslnou laťku. „Chceme ze stop-motion animací vytěžit maximum,“ říká Emerson. „Jak můžeme produkovat skutečně výjimečné a vizuálně pokročilé filmy, jaké publikum ještě nikdy nevidělo?“
Studio LAIKA začleněním technologií do svých postupů umožňuje umělcům tvořit svobodněji a přicházet s novými příběhy a inovacemi, po nichž publikum touží a které obohacují filmovou tvorbu a zvyšují její působivost.